Děti odrůstají...

Čas letí jako plachetnice na vlnách a než jsme se nadáli, někteří z nás mají doma dospívající děti. To je i případ naší rodiny.

Na srazech stále častěji užasneme nad tím, jak rychle  se rodinná situace, její potřeby i její nároky na společný program rok od roku mění. Musím toto tvrzení poopravit z hlediska nás několika rodin s odrůstajícími ratolestmi: situace se mění ještě daleko rychleji! Naše děti (14 a 16) mají teď volného času mnohem méně díky přibývajícím nároků školy. Jsou aktivní ve skautských oddílech, oba rádcují a připravují program pro družinu, popřípadě se věnují dosti intenzivně roverské činnosti. Považuji to vše za dobré, ale nutno říci, že se podstatně mění situace v trávení času s rodiči. Společných akcí je mnohem méně a cítím, že od nich všichni očekáváme trochu něco jiného než dříve. Není už třeba tolik vymýšlet aktivity pro zábavu, ale přibývá nutnosti spolu mluvit, diskutovat, svěřovat se, probrat události ze všech stran, ohodnotit je  a projevit vlastní názor na věc. Ideálně vyhovují situace, kdy jsme spolu sami na delším pochodu nebo na chatě, kde nerušeni elektronikou, především televizí a počítačem, máme prostě na hovory čas. Atmosféru podpoří i skutečnost, že se naši "náctiletí" nemusí před nikým vnějším kontrolovat, zachovávat si tvář, případně se vytahovat. Velmi si takových chvílí vážím a chci jich co nejvíce užít, dokud existují, dokud s námi totiž děti chtějí pobývat a dokud jsou ochotny s námi o věcech diskutovat. Myslím, že jde  v životě rodiny o zcela novou etapu, která má ovšem výrazný dopad na naši činnost ve skupině FS. Díky nabitému programu dětí například těžko hledáme termín pro společnou dovolenou. Je mi to líto, ale myslím, že by nebylo dobré vyměnit soukromou dovolenou charakteru výše popsaného za kolektivní akci s FS. Proto se naše rodina pro letošek rozhodla vynechat prázdninový týden s KATAMARANEM. Jsme rodiče poučení a je nám známo, že naše situace je normální a že jsme prostě jen vstoupili do etapy tzv. opouštění  hnízda dospívajícími mláďaty. Dovedu si živě přestavit, že možná velmi brzy budeme KATAMARAN velmi potřebovat, opuštěná hnízda se zdají být velmi prázdná a smutná... Pro letošní rok se proto všem kamarádům  omlouváme a věříme, že nás přijmou do družiny opět, až pro to nadejde správný čas.

                                                                                    Beruška & Bobr