OBSAH - Oddíl pro rodinky                                                         knoflik.gif (1141 bytes) HOME

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

! Zpět !

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

! Zpět !

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

! Zpět !

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

! Zpět !

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

! Zpět !

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

! Zpět !

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

! Zpět !

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

! Zpět !

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

! Zpět !

 


FS KATAMARAN

- Skautský život nekončí narozením dětí…

Zpráva o činnosti skupiny FS KATAMARAN
- Vývoj
Tábor FS KATAMARAN- SLOVENSKÝ RÁJ 1998
- Několik postřehů z pětileté celoroční činnosti skupiny FS KATAMARAN
_________________________________________

FS KATAMARAN

- Skautský život nekončí narozením dětí…

Narození dětí (úmyslně pomíjím vstup do svazku manželského, protože ten nemá na život člověka zdaleka takový dopad) je skutečně ohromný zlom pro každého, kdo to se svými životními rolemi myslí vážně a nepovažuje rodinu jen za vhodný organizační doplněk svého osobního života. Mnozí skautští vůdci, mnozí roveři i aktivní oldskauti mají tento zlom za sebou. Řada z nás řešila situaci, jak své nové životní role skloubit s tím, co jsme fot03.jpg (8382 bytes)dělali donynějška a co nám zabíralo notný kus života. Způsobů řešení existuje celá řada. Někde se našla možnost dohody mezi partnery, bohužel plné zapojení obou není většinou z praktických důvodů možné. To ve svém důsledku vede ke zkracování času tráveného rodinou nad společnými aktivitami, což není při současném pracovním zatížení a nedostatku času pro rodinu nejvhodnější. Řada mladých rodičů zůstává s oddílem ve stálém kontaktu a účastní se akcí v rámci svých omezených možností. Dlužno říci, že se mi tato možnost zdá vyhovující pro oba manžele - skauty, není však velkým přínosem pro rodinu jako celek a při větším počtu takových s oddílem spřátelených rodin může být kmenovému oddílu i mírně na obtíž (mám na mysli především účast batolat na letních táborech). Celá řada kvalitních lidí ovšem po založení rodiny prostě odpadne (anebo na čas odpadne) a aktivní skautování odloží jako minulou životní etapu do vzpomínek, zvláště pak, je-li manželský partner z jiného než skautského prostředí. Naše pětiletá zkušenost s FS (family scouting) dokumentuje ještě jinou možnost řešení.

Rodiče malých dětí mi jistě dají za pravdu, že sdružovat se s jinými rodinami v obdobné situaci je příjemné a užitečné. Řada dosavadních kontaktů se totiž s příchodem dětí trhá, trávíme mnohem více času uzavření ve své vlastní rodině a zvláště maminky na mateřské dovolené pociťují nutnost spřátelit se s podobnými maminkami a probrat s nimi specifické problémy alespoň na lavičce v parku. Rodiny se domluví na společném víkendu nebo na společné dovolené, vzájemně si vypomohou, otcové otcům a matky matkám se vypovídají ze svých problémů…

Ve skupině rodinného skautingu jde ovšem o něco trochu jiného. Existence takového jaksi závaznějšího svazku, ve kterém mohu hodně dostat, ale musím také něco dávat, nese plody trvalejšího rázu, které jsou velkým přínosem pro jednotlivce (rodiče i děti), ale především pro stmelení rodiny jako celku. Mnohem více zde přichází ke slovu tolerance, sebepoznání, možnost sebevzdělání, stimulace k aktivnímu přístupu k životu (domnívám se, že právě v tomto období číhá na člověka nebezpečí úpadku do všedního stereotypu a jakési pohodlnosti odůvodněné haldou zdolávaných starostí). Velkým přínosem je činnost FS pro děti, které se učí žít v přátelském ovzduší jakoby “širší rodiny” v kontaktu s jinými různě starými dětmi. Nezapomínejme, že největším výchovným působením je rodičovský vzor chování. Co může být lepšího, než když děti vidí vlastní rodiče dělat něco pro ostatní a jsou svědky realizace kladných vztahů mezi dospěláky navzájem. Ve funkční skupině je prostor pro řadu organizovaných činností (pokud všichni přistoupí na dodržování určitých pravidel), které nejsou uskutečnitelné jednotlivou rodinou, ani volným svazkem rodin (kde si členové průběžně stanovují míru své účasti nebo neúčasti na jednotlivých aktivitách).

Postřehů z fungování takové neustále se vyvíjející skupiny je celá řada a myslíme si, že by bylo užitečné je postupně zveřejnit. Připravili jsme proto malý seriál (zprávu o činnosti naší skupiny KATAMARAN). K bližšímu seznámení nabízíme též internetovou stránku s adresou: fs@aston.cz

                                                                                          Blanka Sýkorová       (Beruška)  

 

Zpráva o činnosti skupiny FS KATAMARAN

- Vývoj

Chytil táta sojku,
chytila máma taky.
Chytil táta, chytila máma, chytily všechny děti,
sojka neuletí.

V srpnu 1993 naše skupina zahájila svoji činnost týdenním kurzem rodinného skautingu, který proběhl na Beníškách v Krkonoších. Iniciátoři a hlavní organizátoři kurzu Olga a Luděk Vajnerovi vytvořili bohatý program ve spolupráci s některými lektory roverských kurzů FONS (1,2). Tady se poprvé setkaly čtyři rodiny, z nichž tři vytvořily základ pro pozdější aktivní skupinu. Druhý kurz proběhl v srpnu 1994 opět na Beníškách obdobným způsobem. Zúčastnily se jej dvěfot04.jpg (9549 bytes) rodiny navíc a proběhl ve volnějším tempu. V době mezi kurzy tj. během školního roku 93/94 se uskutečnily dvě víkendové akce - podzimní setkání rodin v pražském bytě a květnové setkání v Budkovicích u Brna.

Školní rok 94/95 byl již naplněn pravidelnější činností. Podnikli jsme řadu jedno i vícedenních výletů, setkali jsme se na společném Mikuláši a také jsme společně chodili na kulturu. Každou z těchto akcí organizovala většinou jedna rodina (nebo alespoň jeden její člen), která tím ostatním nabídla něco ze svých možností a znalostí.

Tábor v létě 95 pod týpkami na říčce Zábrdce byl změnou a velice se vydařil (6). Trval asi 10 dní a zúčastnilo se ho již šest rodin. Podíl na úspěšném týdnu s mrňaty mělo i krásné slunečné počasí. Materiální zajištění tábora je však náročné - v našem případě leželo na jediné rodině. Ta jej díky zázemí svého mateřského oddílu zvládla výborně (převzali jsme postavený tábor, zajišťovali jsme “jen”kompletní bourání a odvoz). Přesto bylo kolem všeho hodně starostí. Optimální délka takového tábora je alespoň 10-14 dnů. Při účasti celé rodiny mohou vzniknout problémy s dovolenými (účast celé rodiny je jedním z pravidel naší skupiny).

Činnost během školního roku 95/96 probíhala podobně jako v předchozím roce. Scházeli jsme se průměrně jedenkrát do měsíce na společných výletech do přírody, besedách, návštěvách výstav a dalších akcích. V této době jsme již všichni z jednoho města, z Prahy.

V létě 96 jedeme do chalupy jednoho turistického oddílu v Jizerských horách. Kromě vyzkoušených táborových činností (rukodělné práce, etapová hra pro děti, výlety po nejbližším okolí, drobné hříčky, večerní programy pro dospěláky atd.) podnikáme i cyklistické výlety po Jizerských horách. Na konci společného týdne hodnotíme a snažíme se plánovat, co dál. Ukazuje se, že názory a představy se v některých věcech různí, nicméně pokračujeme ve společných tradičních i netradičních setkáních během roku.

Na léto 97 plánujeme více akcí.

  • Začátkem prázdnin proběhl další osmidenní kurz rodinného skautingu SACHEM (7). Instruktorský tým tvořily čtyři kmenové rodiny, které zakusily již některý z předchozích kurzů FS. Na základnu Seleška (SEveročeská LEsní ŠKolA) v Lužických horách přijelo celkem šest nových rodin.
  • Na přelomu července a srpna podnikly dvě rodiny dalekou cestu na mezinárodní skautské Jamborette do Skotska (8,9).
  • Ti, kteří neodjeli do Skotska, přibraly z okruhu svých známých další dvě rodiny a uspořádaly týdenní tábor na Orlovech v tradičním stylu. To znamená táborová hra pro děti i dospělé, rukodělky, výlety po okolí, koupání, sporty, iniciativní hry, večerní programy pro rodiče atd.

Přes nesporný úspěch tábora se ukázalo, že některým rodinám náš dosavadní model přestává vyhovovat. Jak děti odrůstají, lákají náročnějčí akce. Po několika debatách začínáme plánovat na léto 1998 týden ve Slovenském ráji (viz článek níže).

Ve školním roce 1997/98 bylo ve skupině zapojeno 8 rodin s 18 dětmi ve věku od jednoho do cca patnácti let.

Na podzim jsme vyráběli a pouštěli draky na Suchdole, podnikli jsme dvě víkendové výpravy - na Šumavu do oblasti Libínského sedla a do Krušných hor na Boží Dar. Dále jsme pozorovali planety na noční obloze v ďáblické hvězdáně a sešli se na společného Mikuláše.

Zimu jsme zahájili předvánoční vycházkou do Šárky se zdobením stromečku a zpěvem koled. V lednu jsme byli společně v divadle na představení Divadla v Dlouhé Sestra úzkost. V únoru nás geologové provedli Prokopským údolím, diskutovali jsme v širším kruhu o romské problematice a zajeli jsme na víkend do Orlických hor.

Jaro jsme vítali ve skautském srubu na Skryjských jezírkách v koutku Čech, který je dosud málo dotčený civilizací. Do této oblasti jsme se vrátili i v červnu, když jsme během dvou dnů splouvali na raftech a lodích řeku Oty Pavla ze Skryjí do Zbečna. Začátkem dubna jsme ještě vyzkoušeli běžky v jarním firnu na hřebenech Krkonoš. V květnu jsme vyšlápli za Rumcajsem do Českého ráje a hledali polodrahokamy na Kozákově.

                                         Martin Knapp - Grizzly, Helena Knappová       

 

- Tábor FS KATAMARAN- SLOVENSKÝ RÁJ 1998

Myšlenka vydat se do Slovenského ráje se vynořila už před několika lety, ale teprve letos (vzhlefot01.jpg (7986 bytes)dem k vyššímu věku dětí) padlo rozhodnutí: JEDEME! Výsledek našeho týdenního poznávání překrásného Slovenského ráje rozptýlil obavy některých z nás, že menší děti nedokážou držet krok s ostatními a že tudíž nebudeme mít moci všichni společný program.

Ale vraťme se na začátek. Do campu Dedinky, který leží u nádrže Palcmanská Maša v nejjižnější části Slovenského ráje, se nás sjelo šest rodin , čítajících celkem čtrnáct dětí. Nejmladší byl jeden rok a čtyři měsíce starý Kryštof (většinu pochodových částí absolvoval v nosítku na zádech zdatných rodičů) a nejstarší desetiletý Simba. Bydleli jsme v dřevěné chatě Liptov, na níž bylo vidět, že v minulosti pamatovala zřejmě lepší časy než dnes, ale pro kupu věčně pobíhajících a pokřikujících dětí byla jako stvořená.

Celý týden nám až neuvěřitelně přálo počasí, a tak jsme zvládli projít většinu z nejkrásnějších roklí Národního parku Slovenský ráj. První naši výpravu , která vedla Zejmarskou roklinou a přes planinu Geravy, jsme nazvali cestou sivého bodláku. V dalších dnech následovala Suchá Belá, rokle Velký Sokol a Stredné Piecky a též Prielom Hornádu.

Při našich cestách tiesňavami, které jsou bohaté na klasické žebříky a vodorovné dřevěné žebříky tzv. slepičárny, jsme zvolili strategii “každý hlídá a jistí jedno dítě” (v exponovaných místech jsme ty menší zajišťovali). Děti byly úžasné! V kolektivu nikdo nefňukal, nestěžoval si na nachozené kilometry. Cesta potoky je bavila, skákaly po kamenech, obdivovaly vodopády, počítaly špricle na žebřících a při každé zastávce si hrály s kamínky a vodou. Té vody zde v tyto dny (polovina srpna) nebylo tolik, ale pro radost dětí i naši to stačilo. Téměř všechny výlety jsme absolvovali všichni pohromadě, pouze několikrát si zdatnější jedinci přidali nějakou roklinku navíc.

Prostředí a terénu jsme přizpůsobili celotýdenní hru. Přírodovědci, pozor! Poblíž osady Dědinky a na několika místech Slovenského ráje jsme opět pozorovali stopy výskytu pleskoně tuponosého. Tento živočich, jehož existence byla v dřívějších dobách v tomto kraji zaznamenána a popsána kronikářem obce Dedinky, zanechával v okolí naší chaty řadu stop a zvuků. Dokonce se nám podařilo jej po dva večery sledovat v lokalitě nad Palcmanskou Mašou cca 200 metrů od chaty na rozhraní lesa a louky. Za přispění Mobeleho nadace jsme se v závěru týdne pokoušeli po rodinách umělecky ztvárnit výjevy ze života pleskoňů.fot02.jpg (8052 bytes)

Přesto, že jsme neměli přesně organizovaný denní režim a výpravy nikdo konkrétní neřídil, každý den měl svůj řád, kterému se všichni bez problémů přizpůsobili. Ráno se vyběhlo na lachtana (koupání v nádrži). Vaření jsme obstarávali individuálně po rodinách, protože v chatě nebyla společná kuchyňka ani jídelna. Po celodenním výletě (přirozeně s přiměřeným počtem zastávek pro jídlo i odpočinek) jsme se opět mohli vykoupat v čisté nádrži. Večery pro děti byly většinou zakončeny společným zpíváním. Po uložení všech dětí jsme se potom ještě společně sešli k nějakému programu (testy, sociodrama, debaty na rodinná témata).

Týden utekl jako voda. Díky překrásnému počasí jsme nestihli žádné “domácí programy”, necháme si je schované na nějaké deštivější léto. Poznali jsme zato velkou část Slovenského ráje se všemi jeho krásami - zaříznutými hlubokými tiesňavami, ve kterých nám díky inverznímu charakteru počasí bylo příjemně i v horkých slunečných dnech, s množstvím rostlin a živočichů, s horkými prosluněnými planinami a s mnohým dalším. A kromě krás tohoto kraje jsme poznali také o trošku víc sami sebe i naše děti.

                                                                            Helena Knappová                   

         

- Několik postřehů z pětileté celoroční činnosti skupiny FS KATAMARAN

1) Vytvoření skupiny FS

- existuje jistě více způsobů, jak může skupina vzniknout a zahájit činnost. Pro nás byl počátečním impulsem kurz FS, kde se sešly rodiny, které se navzájem neznaly. Do budoucna se tak otevřel velký prostor pro vzájemné poznávání a obohacení se zkušenostmi jednotlivých členů skupiny, učení se nových věcí, rovných šancí pro všechny dospělé.

Další a pravděpodobně nejčastější variantou je skupina, která vznikne z členů jednoho oddílu nebo střediska a kde se někteří dospělí znají již dlouhá léta. Tak vznikla např. ROSA (3,4).

2) Tolerance

- rodinný skauting prováděný dobrovolně ve skupině více rodin je úžasná škola tolerance, jak pro dospělé, tak pro děti. Pro děti tím větší, čím větší je věkový rozdíl (v naší skupině např. nejmladší 1 rok, nejstarší 15 let).

3) Pravidla naší skupiny

  • Alespoň jeden z rodičů prošel skautským oddílem nebo je členem Junáka

- toto platilo při vzniku skupiny a v prvních letech činnosti. Později při doplňování již fungujícího seskupení rodin jsme od této zásady ustoupili. Již vytvořený styl skupiny dovoluje přibrat i neskautské rodiny, které přijmou atmosféru a do skupiny “zapadnou”. Nabízíme tak skautské způsoby a ideály rodičům, které skautování v mládí minulo, otevíráme skauting jejich dětem.

Na druhou stranu však existuje větší riziko, že zcela neskautské rodiny naruší specifický program, či se nedokáží zapojit odpovídajícím způsobem. Tato otázka je velice citlivá a každá déle fungující skupina si ji bude muset vyřešit.

  • Společná činnost rodičů a dětí

- u nás je začleněna přímo do programu (zejména na táboře) a má přispět ke stmelování rodiny. Osvědčila se hudba; výtvarno; rukodělné aktivity; sporty; etapové hry, kterých se děti zúčastňují za morální podpory a přiměřené pomoci rodičů; společné výpravy apod. Proto u nás platí, že na tábor jede vždy kompletní rodina tj. oba rodiče i děti.

  • Přibližně stejný věk dětí

- platilo rovněž pouze při vzniku skupiny, po 5 letech činnosti je dnešní rozpětí zhruba 15 let. Pro dobré nastartování je to ovšem podmínka velmi potřebná - doporučujeme začínat s dětmi ve věku přibližně 3 - 6 let. Překážkou ale není ani věk od 0 do 3 let - zde záleží spíše na nadšení rodičů a též na technickém vybavení (auto, kvalitní nosítko,skládací postýlka,atd.).Věk rodičů naopak není rozhodující.

4) Výdrž dětí

- je obrovská, pokud je správná motivace - zajímavý program, členitý terén, hry, vyprávění po cestě. Samotná skupina dětí je též výbornou motivací pro ty mladší.

5) Dominantní rodina (jedna či více)

- je ta, která po určitou dobu nejvýrazněji ovlivňuje činnost skupiny. Dominantní postavení ve skupině usnadňuje domluvu a rozhodování, na druhou stranu více aktivity od jedněch s sebou nese pasivní přijímání od druhých. Je výborné, jestliže se rodiny postupně ve “vůdčí roli” prostřídají. V naší skupině zatím postupně dochází ke spontánnímu střídání cca po 1,5 roce. Jako ideální se jeví občasorganizační setkání, kde se sestaví rámcový plán navrhované činnosti. Vlastní akci má pak v režii jedna rodina (zajištění ubytování, pozvánky, rozdělení úkolů, sladění programu).

6) Příprava a vedení akcí

Při přípravě činnosti (programy výprav, táborů, kulturních akcí, ale i vlastních debat, přednášek, her a dalších forem vzdělávání a sebevzdělávání) je třeba aktivní zapojení všech dospělých. V naší skupině se osvědčilo: akci vede ten, kdo naplánuje oblast výletu a zajištuje ubytování. Současně s nutnými organizačními pokyny dá na vědomí i podrobný či rámcový program akce (působivým doplňkem zde je jednoduchý ilustrační obrázek - děti ho rády namalují či alespoň vybarví). V sehrané skupině se daný program bez velkých domluv dále doplní (hry pro děti, odpolední či večerní činnost, příprava debaty apod.).

7) Vzdělávání a sebevzdělávání

- v prvních letech formování skupiny bylo většinou zajišťováno externími přednášejícími (zejména na kurzech). Mezietapou byl tábor na Vápně v roce 95, kde jsme si rozdělili témata a každý si připravil večerní povídání (posledních 100 let filosofie, vědy a techniky, malířství, dále např. ekologie, volný čas, duchovní život). Tato forma (každý jednu přednášku) se ukázala jako poněkud násilná, a proto na dalších táborech jsme si již ponechali volnost ve volbě kdo a co - celkově bylo “přednášek” a debat sice méně, zato vycházely více z nás.

8) Opuštění skupiny FS

- není jednoduché. Ukazuje se, že i rodiny, které mají již děti v junáckých oddílech, se i nadále účastní alespoň části akcí FS. Na výpravy jezdí často i bez dětí, které mají ve stejném termínu vlastní výpravy v oddílech. Na druhou stranu některé aktivity, které se opakují (u nás např. letní tábory) začínají být pro rodiny s většími dětmi méně atraktivní (děti už mají své vlastní tábory a rodiče chtějí o prázdninách podnikat též něco jiného). A tak tyto “služebně nejstarší” rodiny hledají jiné formy činnosti. Rodinný skauting se mění postupně na skauting vícegenerační

Co bude dál, to nám ukáže teprve další vývoj.

                                                                      Martin Knapp (Grizzly)                

--------------------------------------------------------------------------------------- 

Odkazy:

1. Vajner, L.: Zkusíte také rodinný skauting? Skauting, r. 31, 1993, č. 7, s. 6.
2. Vajner L.: Jak dopadl rodinný skauting? Skauting, r. 32, 1993, č. 5, s. 5.
3. Hřebík, J.: Zkuste to také! Skauting, r. 34, 1996, č. 7, s. 15.
4. Kikina: Zpráva o Rose. Skauting, r. 35, 1997, č.10, s. 25.
5. Vajner, L.: Rodinný skauting. Skauting, r. 35, 1997, č. 8, s. 9.
6. Sýkorová, B. (Beruška): Rodinný skauting. Letní táborová hra. Skauting , r. 35, 1997 č.9, s.25.
7. Dazul, Vajner, L., Vajnerová, O.: Sachem 1997. Skauting, r. 36, 1997, č. 3, s. 25.
8. Beruška: Skotsko - několik dojmů. Skauting, r. 36, 1998, č. 9, s.16.
9. Vajner, L.: Familienjamborette 1997. Skauting, r. 36, 1998, č. 10, s. 12-13.

 

knoflik.gif (1141 bytes)  HOME