Poslední listopadový víkend hostila nás příjemně vytopená Geobouda v srdci Božího Daru, kde jsme našli útočiště díky Marcele Stárkové.

Stárkovi * Knappovi * Velknappovi * Kolískovi * Sýkorovi Holešovice

Krušné Hory, to je kraj živořících lesů, liduprázdných vesnic s pobořenými kostely a prázdnými budovami. Hory jsou to drsné,ale krásné a některé slunné podzimní dny se skutečně vydaří. O tomto víkendu se ovšem počasí totálně nevydařilo. Zima byla velmi vlezlá, vítr studený a z nebe padal sníh míchaný s deštěm.

Na sobotu jsme měli v plánu sfárat do dolu na Měděnci, kde se prý stále ještě těží. Postávali jsme dosti dlouho u vchodu, ale bohužel nebyl k dosažení odborný strojník, který nás měl spustit do šachty. Bez odborného strojníka jsme sfárat nechtěli, a tak nám nakonec vrátili vstupné.

Místo dolu obhlédli jsme Božidarské rašeliniště a dosti zmrzlí šli jsme se ohřívat do chaty. V neděli prošli jsme kryti podzimní mlhou Vlčí jámy a viděli Blatenský vodní příkop. Na Blatenské rozhledně jsme si dali čaj.

Dětem zima vadila jako obvykle nejméně.