20. prosince 1998

   Sešli jsme se v neděli krátce po poledni na smluveném místě v hojném počtu – chyběli jen Tesaříci, čtvrtina Vajnerovic a třetina Veleknapovic rodiny. Autobus nás zavezl do Nebušic, odkud je do volné přírody už jen skok. Děti se nám za chvíli ztratily z očí, ale naštěstí více či méně sledovaly směr, kterým se vydal Grizzly – k vyhlídce nad Divokou Šárkou. Tam jsme si připomněli loňskou vánoční vycházku – také 20. prosince – směřující jinou trasou k témuž cíli: vánočnímu stromku. Další zastávkou byla asi dva metry vysoká stěna k výcviku psů, kterou hravě překonali někteří muži a většina dětí. Přesněji jeden muž a všechny děti. Pak jsme se již cestou necestou, nahoru a dolů, lesem i křovinami vydali ke stromečku ve stráni, který jsme pro zvířátka ozdobili už vloni. Snědla za ten rok úplně všechno – zůstala jen jedna zaschlá mrkev. Za vydatné pomoci dětí jsme na stromek navěsili přinesené ozdoby, jablka, mrkve, řetězy a věnce z různých dobrot, lůj pro sýkorky, rozsvítili svíčky, zapálili prskavky a stromek byl nádherný. Nahoře svítila hvězda, kterou umotal z bavlnek Simba. To už byla skoro tma, a tak jsme si zazpívali koledy, rozdali vzájemně dárky, snědli cukroví (zvířátkům jsme nenechali ani jedno jediné – aby je snad nerozbolela břicha). A popřáli si pěkné prožití vánočních svátků. Uhasili jsme svíčky a různými cestami se vydali do svých domovů.

Výlet byl jako vždycky moc príma!

Sylva