VLKANOV    -   16.-18. dubna 1999

Vlkanov je úplně malá vesnice nedaleko Ledče nad Sázavou. Nemají tu obchod ani hospodu, na návsi stojí ovšem bývalá škola, která nyní patří pionýrské skupině T.O.Bobříci z Prahy 10.

Tam se nás sešlo šest rodin (Sýkorovi, Sýkorovi, Knappovi, Knappovi, Kolískovi, Stárkovi). Do bývalé jednotřídky nás uvedl její někdejší žák, pan Vodička. Též nám ukázal svoje třínedělní kůzlata a chtěl si s námi zazpívat.

V pátek večer jsme poklábosili, zahráli si na sardele /škola má spoustu tajných zákoutí vhodných ke schovávání) a zaposlouchali se do sympatrických povídek Jerome Klapky Jerome v nadmíru sympatickém podání Miroslavba Horníčka.

V sobotu ráno vyrazili jsme několika auty do Ledče nad Sázavou, kde nás u nádraží čekala rodinka Velknappova. Vydali jsme se po červené značce podél Sázavy. Našli jsme Sluneční zátoku, legendární tábořiště Hochů od Bobří řeky z let 1925-1945 a chvíli jsme přemítali,zda jsme či ještě nejsme pamětníky. Cílem naší pouti proti proudu řeky byla Stvořidla. Divoký pětikilometrový úsek Sázavy právě v ten den otevírali vodáci prvním splutím letošním sezóny. I my jsme set trošku zúčastnili otevírání vodáckého léta – spouštěli jsme na vodu vlastnoručně vyrobená plavidla roztodivných jmen (některá z nich byla pokřtěná i vlastní krví, neboť nože jsou ostré a žádný učený z nebe nespadl). Výlet se vydařil, i když místy nás pronásledoval déšť a chlad.

Nazpět do Ledče jsme se svezli ze zastávky Smrčná posázavským pacifikem.. Tak jsme viděli Stvořidla ještě jednou z okna vláčku. Lída nám přitom vyprávěla, jak se v nich kdysi na vodácké výpravě málem utopila.

Při návratu do Vlkanova upoutala nás nedaleká obec Čihošť. Vypravili jsme se prozkoumat, zda to nebylo právě tady , kde se odehrál tzv. “čihošťský zázrak”. Měli jsme štěstí, našli jsme nejen kostelík, ale i hodnou paní, která nás do něj pustila,a o jeho zázraku povykládala. Večer jsme vařili špagety a také všelijak měřili své síly při hře na vlkanovské velmistry. Tužili jsme si svaly, šikovnost i rozum. Pozdního večera jsme využili ke spřádání plánů na letní tábor u Staňkovského rybníka a na zamýšlené splutí Ploučnice. Vláďa povykládal o zatmění slunce, které bude 11.srpna. Na dobrou noc nám Helča četla Robinsona Jefferse a diskutovali jsme o “hlubinné ekologii”. Nejmenší člen skupiny Kryštof nechtěl spát (už brzy nejmenší nebude, radostnou událost očekáváme ještě před zatměním).

V neděli ráno jsme vyrazili do nedalekého Pavlova, kde sídlí stanice ohrožených živočichů. Chovají tu druhy těch zvířat, která se v přírodě obtížně množí, starají se o zvířata nějak handicapovaná. Na stanici se nás ujal sympatický pan Kuchyňka a provedl nás po ní. Viděli jsme rozličné dravce a sovy, vydry, vodní ptactvo, lišku, kunu, tchoře. Lasičku i norka. Nejkrásnější ovšem byla ukázka ovšem ukázka sokolnického výcviku, kterou nám předvedl se svým vlastním supem a orlem. Nakonec jsme byli rádi, že nás orel neumlátil křídly a sup se nasytil kuřecími stehny. Při zpáteční cestě podařilo se nám najít kapličku se zázračnou studánkou. Uzdravující vody jsme se všichni napili a přáli si, aby se nám rozum nekalil a nohy aby nás po výšlapech s Katamaranem nikdy nebolely.