Shromažďování dokladů o vodárenské profesi, její technickém myšlení, společenském vlivu a prospěšnosti začalo ve 30. letech 19. století spolu se založením technické knihovny. Tyto snahy vrcholily v roce 1891 na Jubilejní výstavě v Praze, kde Pražské vodárny, jako podle tradice jedna z nejstarších institucí v Rakousko-Uhersku, měly samostatnou expozici v pavilónu Královského hlavního města Prahy.

    Zájem o sbírání dokumentů nepolevil ani v dalším období. Tato činnost vyvrcholila výstavou 600 let pražského vodovodu, uspořádanou v roce 1948. Výstava měla mimořádný ohlas, a proto po dohodě mezi ředitelstvím vodáren a Národního technického muzea byla reinstalována v prostorách Národního technického muzea v Praze na Letné. Od roku 1952 pak byla otevřena stálá expozice a pod názvem Muzeum pražského vodárenství slouží dodnes široké veřejnosti.

    Historie pražského vodárenství byla 12.5. dalším tématem současného semestru University Katamaran. Prohlídku nově adaptovaných prostor staré filtrace vodárny v Podolí, kde byla otevřena nová expozice Muzea pražského vodárenství vedl pan Jaroslav Jásek, jeden z několika Evropanů, kteří se zabývají historií vodárenství, toho času vedoucí podnikového archivu Pražských vodáren a kanalizací a.s. a muzea Pražských vodáren. Pan Jásek je autor publikace Klenot města o historickém vývoji pražského vodárenství a poutavý vypravěč.

    Celá expozice je řazena chronologicky podle jednotlivých stupňů vývoje pražského vodárenství od 14. století po současnost. Historie zásobování vodou je dokumentována modely, přístroji, nejrůznějšími dokumenty, jakož i obrazy a plakáty. Součástí prohlídky je i nahlédnutí do provozu úpravny vody (přes prosklenou stěnu).