HOME|
KRONIKA
HOME |
|
- O P S Á N O Z K R O N I K Y Zvadlo do Domažlic posílali Sýkorovi Pírkovi: “Nazdar rodino!” zveme vás do kraje Chodů (Psohlavců) na akci DOMAŽLICE 99” “Pár slov k logistice: Budeme bydlet na faře F (viz přiložená mapa, dále jem mapa) v jedné větší místnosti bez postelí, která slouží současně jako jídelna, kuchyňka je prý vedle. Na spaní je potřeba uklidit stůl a rozložit si vlastní karimatky na podlahu atd. Takže podmínky trochu tvrdší než ubytování a la Vodička. Proto navrhujeme veškeré stravování z vlastních individuálních zásob s minimálními požadavky na vaření. (čaj bychom společný uvařit mohli).”A tak jsme vyjeli do Domažlic na pozvání pana pátera Jiřího Janoty, které zprostředkoval Vláďa. Pan páter, jinak přezdívaný Housen, je velmi sympatická osoba, kolem které se v Domažlicích soustřeďují věřící, ale především děti. Pro ně slouží dětské mše, zpívá s nimi, organizuje všelijaké sportovní podniky a taky letní tábor.Sám pak je velký fanda veškeré techniky, opravuje auta, ale třeba i myčku nádobí, střílí z luku a zajímá se vlastně úplně o všechno. Nabídl nám bezva ubytování na nově a vkusně opravené faře. Na podlahu farní místnosti by se stěží vešla další karimatka. Bylo nás 26 :Sýkorovi Pírkovi (bez Jany), Knappovi, Velknappovi, Sýkorovi Holešovice, Stárkovi, Tesaříci (bez Máti), Kolískovi (bez táty). V rozlehlé krajině kolem Domažlic jsme se ale celkem snadno rozptýlili. Sobotní výprava v edla na Salku, což je ústí zatopeného lomu.
Poobědvali jsme opečené maso a sýr, děti při poledním klidu vystavěly krásné dva bivaky. Trasa výpravy byla dlouhá 14 km a Housen nás vodil cestou
necestou. Výjimečně
jsme se neorientovali podle hvězd, ale podle digitálních údajů
jeho JPS. Ta nám určovala sever, udávala směr cesty a měřila i rychlost přesunu. K večeru už byli někteří
účastníci notně utrmáceni. Navíc se rozpršelo a o naše nejmenší , jakož i o
těhotné matky, jsme
se začínali strachovat. Nicméně najednou jsme se přece jen vynořili na slibované
střelnici. Housen nám předvedl olympijský i kladkový luk a všichni jsme si zastříleli na terč. Navzdory únavě dětí a pozdní
hodině (terč se začal zvolna nořit do šera) nikdo nebyl zraněn. Na faru už to
naštěstí nebylo daleko. Vzhledem k pozdní hodině návratu, volili jsme “rychlou
a bezpracnou” večeři ve stylové v inárně Afrika. Večeře nebyla nakonec zcela bezpracná, protože
udržet našich 14 dětí od 8.00 do 10.00 hod večer alespoň v takovém
klidu, aby nedošlo ke skandálu,nebylo zcela jednoduché.Večer děti padly a my jsme si povídali s Housenem v jeho garsonce o věcech duchovních. Nedělní ráno na faře bylo díky kumulaci ubytovaných trochu těžké, ale neděle se stala záhy nedělí. To když jsme vstoupili v 10 hodin do kostela, kde Jirka sloužil dětskou mši. Byl to nevšední duchovně-umělecký zážitek, který byl navíc zakončen pozváním do zákristie. Tam se z kněze vyklubal opět Housen, předvedl dětem své slavnostní ornáty a vyprávěl o symbolice. Po mši jsme vystoupali na starobylou věž, výhled byl dokonalý. Pod věží si Kryštof prokousl jazyk.Po obědě jsme poklidili faru a vyrazili za Kozinou. Již ráno děti poslouchaly z kazety pověst o Lomikarovi. Kozinův statek se jim líbil. Paní v chodském nářečí vyprávěla o životě chodů, nadchla nás pro fanfrnoch a zpečetila osud Stárkovic rodiny řkouc, že kdo místní kolébku pokolíbá, tomu se do roka děťátko narodí. HUVIDÍME !
|
