Velknappovi 2+4
Kolískovi 2+3
Knappovi 2+2
Sýkorovi Hol. 2+2
Tesaříkovi 2+2
Stárkovi 2+1
Eva 1

Zcela podle plánu jsme se sjeli v neděli, 6.8. před nádražím v Brezne. Našli tábořiště (měli jsme typy od Velknappích přátel – evangelíků), přebalili, zaparkovali přebývající auta, nafoukli gumáky.

Stav vody na slovenských řekách jsme do poslední chvíle před odjezdem sledovali na internetu. Tady v Brezne, na horním toku, se zdála voda dosti rychlá. Grizzly uvázal přes řeku lano a všichni jsme na fixovaných lodích trénovali pádlovací techniku. Posádky do lodí jsme první den pečlivě vybírali. Nakonec se ale ukázalo, že nás Hron v ničem nezaskočil. Ujeli jsme po vodě 140 km z Brezna do Hronského Benadiku. Nic ani nikoho jsme neutopili. Jen Volavka cestou praskla a musela být pohřbena kdesi za Zvolenem.

žlutý raft – žlutý medvěd
zelený raft - říční vydra
tři Pálavy - Šílený delfín, Ondatra a Potápka
jeden člun – Volavka

0.den – sobota

V noci nás na uvítanou postihla notná bouřka a její druhá část nás dohnala na vodě. Ale brzy poté vysvitlo slunce a do konce plavby jsme už pláštěnky nevytáhli. Ráno jsme odvezli auta kromě dvou na soukromou zahradu k hodným lidem. Akce býla okořeněna příhodou “O ztrátě Stárkovic klíčků od auta”.

1.den plavby – neděle

jsme kromě bouřky zažili průjezd továrnou v Podbrezové, kde jsme čekali vlny jako psí boudy, ale nebyly tam. Přenášeli jsme jez ve vsi Valaská. Na mapě značený “suchý úsek” jsme projeli v pohodě, Zatábořili jsme ve vsi Nemecká. Na louce byly kravince ale jinak prostor pro fotbálek (jako skoro všude) a k večeři květákový mozeček!

2.den plavby

nebezpečná skála v Mezibrodu (někteří vodáci tam polykali andělíčky). Obědváme u Lučatína na krásném potoce. Táboříme 1 km před Šalkovou, k večeři máme kaši a párek, večer posloucháme Eviny cikánské písně.

3.den

projíždíme Bánskou Bystrici, jez smrťák přenášíme, užíváme si nejdelší peřeje Hronu před Vlkanovou, táboříme u fary v Hronseku. Večeříme fazole.

4.den

ztrácíme ostražitost, několik lodí má potíže, například Máťa s Lukášem se koupou. Projíždíme Zvolen, jíme velikého melouna vodního. Bouchla Volavka. Míjíme pramen s minerálkou. Zastavujeme v Hronské Dúbravě. Je tam úžasné fotbalové hřiště a tekoucí voda, dokonce dřevo v ceně tábořiště, která je neuvěřitelně nízká. Večer táborák, Jirka vypráví o knize Červená královna.

5.den

- pohoda, po cestě se koupeme a stavíme na tábořišti Šášovské podhradie, opět je tu krásné hřiště a voda, taky dřevěné stoly a obsypané jabloně.Nvštěvujeme rozlehlou zříceninu hradu Šášova.

6. den

míjíme Žiar nad Hronom, nebezpečné pilíře u Lovči jsme přehlédli, čeká na nás tábořiště Dolná Ždaňa, ale nakonec plujeme až do vsi Revišťské Podzámčie. Mají tu opět krásnou zhrouceninu, ráno ji zlezeme. V noci moc nespíme, protože v místní restauraci se koná hlučná Light Show.

7.den

plavby už se musí dost pádlovat, což se některým výtečníkům moc nechce. Kotvíme u poloostrova v Kútoch. Je tu pěkné tábořiště s maringotkou.

8.den

- poslední plavba končí v Hronském Ben adiku, je neděle, řidiči jedou pro auta do Brezna. Končíme táborovou hru, balíme lodě. Ráno klášter a odjezd do Čech.

S naším materiálovým vybavením a perfektní organizací týlových činností bychom určitě i divočejší vodu a psí počasí. Naši trasu sledovala po souši dvoučlenná zpravidla smíšená služba, která převezla ve dvou doprovodných vozidlech na příští tábořiště všechno, co se nevešlo do lodí nebo se nesmělo namočit. Po cestě načerpala pitnou vodu, nakoupila potraviny a na pečlivě zvoleném tábořišti postavila naše úžasné tee-pee s teleskopickými tyčemi, zprovoznila roštiště a v optimálním případě i začala vařit večeři. Vaření v promyšlené a Grizzlym a Lídou vybavení táborové kuchyni byla skutečně radost. Posádka pak už jen na tábořišti snesla zásoby dřeva, vybudovala stany a sportoviště.Fotbálek se hrál takřka denně a byl velice populární. Provozovalo se též ringo a řada dalších her.

Po celou dobu plavby řekou nás sledovala dvojice vodních příšerek se šupinatým tělem a s plovacími blánami mezi prsty. HRONBUCH a HRONULKA byli zřejmě celkem dobrosrdeční, jenom nemohli často pochopit to podivné lidské chování. Každý večer jsme si u ohně četli jeden jejich příběh a druhý den podle něho plnili úkol táborové hry “LOV NA RYBIČKY”. Za splněné úkoly děti dostávaly do modrého pytlíku rybičky – záhadné puzzlíky s písmenky na rubové straně. Písmenka byla různě barevná a děti se snažily nasbírat jimi zvolený barevně odlišený druh. Puzzlů jednoho druhu bylo celkem 54 a každovečerní burza, při které se všichni snažili o výměnu své barvy, byla velmi rušná. Na rubu puzzlíků se ukrývala, jak se později ukázalo, zašifrovaná cesta ke skutečnému Hronbušímu pokladu. Hronbuch v něm každému věnoval dřevěnou tužku Habrovku, která dokáže splnit jí napsané nebo nakreslení přání, pokud na něj pisatel hodně myslí a moc si ho přeje. K rybičkovým úkolům patřilo například populární mlčení, pouštění lodiček po potoce, příprava potravního talíře pro Hronbucha, vymýšlení jazykových hrátek, nebezpečný přechod přes ležící kládu, házení žabek, nevidomá překážková dráha a podobně.

Všechna naše tábořiště byla krásná a něčím pozoruhodná, ať už fotbálkem, kukuřicí nebo jablečnou sklizní . V Hronseku jsme využili pohostinství zdejší farářky a zatábořili na zdejší farní louce. Ráno jsme pak navštívili zdejší pozoruhodný dřevěný evangelický kostel, který se nám moc líbil. Večer na tomto tábořišti jsme strávili netradičně u svíčky pod starými lípami před kostelem, který do našeho povídání vnesl novou atmosféru.

Největší a nejdelší peřeje Hronu před Vlkanovou jsme zdolali na jedničku. Snad nám sami Vodňáčci pomáhali.

Nejmladšímu z plavčíků, Kubíkovi týden v divočině vysloveně prospíval. Každé ráno se podobal vycházejícímu sluníčku neboť mu Sylva z velké tašky vytahovala stále nové neposkvrněné oblečky. Plavbu v raftu většinou kolébavě prospal a pobyt na břehu využil k objevnému plazení kolem ohniště a těžkým terénem. Večer pak bylo nutno naplnit originální vaničku teplou vodou, aby Kubík zase mohl ráno vyjít jako sluníčko.Vylévaná voda po koupeli miminka byla vždy notně černá. Zkušenost, že je výhodnější chodit než lozit ho vedla k úspěšnému tréninku chůze v nerovném terénu.

Jedním z posledních úkolů pro plavčíky bylo nakreslit Hronbucha nebo Hronulku. Zdařilé výtvory přikládáme ke shlédnutí. Na závěrečném tábořišti pak vypuklo horečné skládání 54 puzzlů do obrázku a výprava za pokladem podle přečtené zprávy na jeho zadní straně.

Dospěláci zatím balili, myli lodě a kuchyňské hrnce.

Před rozjezdem domů zastavili jsme se v úterý ráno zastavili ještě obhlédnout klášter v Hronském Benadiku.

Odvážné splutí Hronu skončilo tedy jednoznačným úspěchem. Do příštího roku můžeme vymyslet akci ještě o stupeň drsnější.

Beruška