Na první podzimní akci BUNKR 99, v termínu 24.9.1999 (pátek) až 26.9.1999 (neděle), jsme vyrazili na hřeben Orlických hor. Na nejzachovalejší, na jeden z 253 postavených těžkých objektů na současném území ČR, na kterém se nepodepsal ani Wehrmacht, ani Kovošrot, ani ČSLA (Československá lidová armáda), ale jen trochu vandalové.

Účastníci:
Sýkorovi Holešovice (bez holek), VelKnappovi (komplet!!!), Jirka Dědek Kolísko jr. (bez rodičů a sourozenců) a Sýkorovi Pírkovi (bez potomků).
Nepřítomni: ten zbytek
Omluveni: kupodivu celý ten zbytek
Zápis: VS, jazykové korektury OS

Vzhledem k nízkému počtu účastníků nebyl problém s ubytováním. VelKnappovi s Jirkou se překvapivě vešli do ubytovny mužstva v dolním – týlovém patře, původně určené pro 12 vojínů. Dole jsem ještě spal já, v tzv. Hákovně (původně místnosti pro 2400 protitankových nábojů). V horním – bojovém patře se Petrové S. uklidili do tzv. Kuklovny, místnosti původně určené pro telefonistu a Oxana, jak jinak, do místnosti presidentské (teda presidenta klubu spravujícího toto příjemné obydlí), původně určené, jak jinak, pro velitele objektu. Tím byl v září 1938 sedmatřicetiletý škpt. pěch. Karel Tacheczy, viz foto. SOBOTA. Po příjemném vyspání, snídani a krátké exkurzi v bezprostředním okolí srubu, jsme autem vyrazili na Zemskou bránu s plánem pochodu přes Pašeráckou lávku údolím Divoké Orlice na linii opevnění a po ní Žamberskými lesy zpět na RS-74.

Prvním bunkrem, na který jsme narazili, byl těžký objekt (dále jen TO) RS-54 “Na Potoku” zajímavý mj. tím, že nemá dolní patro. Minuli jsme dva bunkry lehkého opevnění (dále jen LO) zvaných řopíky (A/12/A-140N a A/211/A-160N) a po odbočení z údolí řeky a strmém výstupu jsme přišli k LO A/210/B2-80Z. Odtud jsme se přimkli k linii TO, RS-56 “Na Křižovatce” a po cca 1 km RS-57 “U Studánky”, kde jsme mírně poobědvali.

Aby těch bunkrů zas nebylo tak moc, tak jsme se vrátili na červenou značku a podél LO (A/5 až 1/typy A a B/45 až 41/typy A) byl dalším prozkoumaným až TO RS-62 “Na Stráni”. Po lokalizaci protitankových příkopů jsme přežili mírný deštík v TO RS-63 “Centrála”.

Po přesunu přes silnici Kunvald Bartošovice jsme si prohlédli drobný camp nějakých trampů u LO A/326/A-140Z. V blízkosti TO RS-64 “V Oboře”, odkud se ozýval budovatelský rámus, se od nás oddělil Petr VK s částí dětí s tím, že nás dohoní, ať jdem dál. Tak jsme přes RS-65 “Modřín” s prohlídkou minometné střílny došli k rozbitému RS-66 “Křivá”, kde jsme čekali na Petra VK s částí dětí. Nepřišel. Rozrušeni touto událostí jsme vyrazili dál a po menších peripetiích, vynecháním RS-67 “Ohrada”, hledáním se telefonem (pozn.: signál Paegas a Eurotel na celé linii je dobrý) jsme našli nejenom RS-68 “Smrk”, ale navíc Petra VK s částí dětí. Přišel – ale úplně z opačné strany!?

Pomalu jsme se blížili k cíli. Následoval RS-69 “Kaplička” a po mírnějším průlezu kvalitním hustníkem i rozbitý RS-70 “Mýtina”. Odtud již zase po cestě kolem kabelové studny 4621, RS-71 “Vysoká”, RS-72 “Nízká”, rozbitý LO A/316/A-120Z, LO B/18/A-180N, kde začalo mírně pršet, rovnou na naši sedmdesátčtyřku. Plán byl splněn.

Sobotní průzkum jsme ještě za šera až tmy a za svitu baterek, ukončili na RS-73 “Na Okraji” s výkladem o srpnové události, kdy do dolního patra srubu spadl neopatrný dospělý turista a kdy na záchranné činnosti se při své roverské akci v Orlických horách podíleli i dvě členky a jeden člen (KPK, BDQ a VS) 18. skautského střediska KRUH.

Bylo už před obědem a tak po návratu na bunkr odjeli PS a PS z důvodu odpolední návštěvy divadla v Praze. Zbytek o několik hodin později přes Rychnov nad Kněžnou s obědem na předzahrádce restaurace “U Kaloně jedlého”.